Procházím domem a uvědomuji si, kolik se toho změnilo. Z okna se dívám na prázdnou trampolínu, kde ještě nedávno skotačily děti, které se jako mávnutím kouzelného proutku proměnily v dospělé. Míjím zrcadlo a letmo zahlédnu sám sebe – přibývající vrásky, sem tam šedivé vlasy a z pod trička vykukuje břicho. Zkrátka je to tu, stáří klepe na dveře, mladá léta jsou nenávratně pryč.
Usedám do křesla a promítám si v myšlenkách svůj život. Zasadil jsem několik stromů, postavil dům, vychoval děti a vybudoval úspěšnou kariéru v práci, která mě už absolutně nenaplňuje. Také mám skvělou ženu, z které se ale časem stala spíše kamarádka bydlící v oddělené ložnici.
Co teď dál?
Vždycky jsem po tom toužil – rodina, dům, auto, žena, úspěšná kariéra – a teď v polovině svého života, když jsem všeho dosáhl, se cítím prázdný. Je to ta krize středního věku? Pomůže změnit práci, najít si novou ženu, přestěhovat se a začít znovu?
Změna nepomůže
Nestane se nic, pokud člověk vymění práci, dům či rodinu. Po pár letech se dostane opět do stejného bodu, kdy naplní všechny fyzické touhy, které ale ve výsledku nepřinesou naplnění a uspokojení. Jen opět vyvolají prázdnotu, pochyby a hlavně otázku: „Co dál sám se sebou, se svým životem?“
Příležitost k dosažení smyslu a cíle života
Není důvod sedět s hlavou v dlaních a trápit se, kde se stala chyba. Nikde. Ba naopak, je to obrovský dar, který člověk v určitém věku dostává od přírody – ono vyvolání prázdnoty, pochybností a hledání.
Je to příležitost položit si esenciální otázku, jež má mnoho podob, ale jednu podstatu: „Co je smyslem mého života? Proč tu jsem? Co mám dělat?“ V tu chvíli se mohu rozhodnout najít a naplnit cíl a smysl života, proč tu vlastně jsem.
Nemusíme nic měnit, ani rodinu, práci nebo dům. Stačí začít studovat, odhalovat a dosáhnout kořene své duše a toho, proč tu opravdu jsme a jaký smysl má náš život.
